Gramatická příručka

MNOŽNÉ ČÍSLO

Podstatná jména zakončená na ‘-o’ a ‘–e’ tvoří množné číslo koncovkou ‘–i’. Pokud podstatné jméno končí na ‘-a’, tvoří množné číslo koncovkou ‘–e’.

Příklad:

• Mužský: bambini, uomini, telefoni, maestri, cani
• Ženský: bambine, donne, case, maestre, cagne

Výjimky: Některá podstatná jména mužského rodu mají množné číslo zakončené na ‘–a’.

Příklad:

• il dito – le dita
• il ginocchio – le ginocchia
• il paio – le paia
• l’uovo – le uova

POZNÁMKA: Všechna podstatná jména, která jsou zakončena souhláskou nebo jsou cizího původu, jsou neměnná.

Příklad:

• il caffè – i caffè
• il menù – i menù
• la foto – le foto

Slova na ‘–ca’/‘-ga’ tvoří množné číslo koncovkami ‘–che’/‘-ghe’.

Příklad:

• l’amica – le amiche
• la strega – le streghe

Slova na ‘-co’/‘-go’ tvoří množné číslo koncovkami ‘–chi’/‘-ghi’, pokud je přízvuk na předposlední slabice.

Příklad:

• il tedesco – i tedeschi
• l’albergo – gli alberghi

Slova na ‘-cia’/‘-gia’ tvoří množné číslo koncovkami ‘–ce’/‘-ge’:

Příklad:

• la mancia – le mance
• la spiaggia – le spiagge

Slova na ‘-io’ tvoří množné číslo koncovkou ‘–i’.

Příklad:

• il negozio – i negozi
• il viaggio – i viaggi

ČLENY

Určité členy rodu mužského jsou:

Příklad:

• il bambino, i bambini
• l’uomo, gli uomini
• il telefono, i telefoni
• il maestro, i maestri

Určité členy rodu ženského jsou:

Příklad:

• la bambina – le bambine
• la donna – le donne
• la casa – le case
• la maestra – le maestre

POZNÁMKA: Určité členy il / la se mění na l’ před podstatným jménem, které začíná samohláskou.

Příklad:

• l’amica
• l’amico
• l’ape
• l’oca
• l’arancio

POZNÁMKA: Il/l’ se mění na lo před podstatným jménem, které začíná na S + souhláska a písmeny Z, PS, GN, X.

Příklad:

• lo studente
• lo zoccolo
• lo psicologo
• lo gnocco
• lo xilofono

DRUH PODSTATNÝCH JMEN

Podstatná jména zakončená na ‘–o’ jsou převážně rodu mužského: il cappello; il libro; il pesce; il nome; il bambino; l’uomo; il telefono; il giornale; il denaro; l’edificio; il maestro; il cappotto; l’esempio; l’amico

Výjimky: la mano; la foto; la moto; la radio; l’auto; la iro

Podstatná jména zakončená souhláskou jsou rodu mužského, zvláště pokud jsou cizího původu: il bar; il film; il camion; il computer; lo sport; il gas

Podstatná jména zakončená na ‘–ma’ jsou rodu mužského: il problema; il programma; il diploma; il tema; il cinema; il sistema; il clima

Podstatná jména zakončená na ‘–ore’; ‘-one’; ‘-ale’; ‘-ile’ jsou většinou rodu mužského: il fiore; il sapone; il giornale; il fucile

Názvy měsíců a dní, s výjimkou neděle, jsou rodu mužského.

Podstatná jména zakončená na ‘–a’ jsou převážně rodu ženského: la bambina; la casa; la sorella; la vicina; la rivista; la pelliccia; la frutta; la finestra; la porta; la taza; la forchetta; la strada; la ragazza; la metropolitana

Výjimky: il pilota; il poeta

Podstatná jména zakončená na ‘–tà’ a ‘–tù’ jsou rodu ženského: La libertà; la gioventù

Podstatná jména zakončená na ‘–i’; ‘-ione’; ‘-ie’; ‘-ice’ jsou rodu ženského: la crisi; l’analisi; la lezione; la serie; la lavatrice; la traduttrice

Podstatná jména zakončená na ‘–e’, ‘–ista’ a ‘-ante’ mohou být rodu mužského i ženského.

POZNÁMKA: Některé obecné názvy osob, které končí v mužském rodě na ‘–e’, tvoří ženský rod koncovkou ‘–essa’. Podstatná jména zakončená na ‘–tore’ tvoří ženský rod koncovkou ‘-trice’:

• lo studente – la studentessa
• il dottore – la dottoressa
• il traduttore – la traduttrice

Naopak v jiných případech existuje stejná forma pro mužský i pro ženský rod:

• il collega – la collega
• il turista – la turista
• il francese – la francese
• il cliente – la cliente

Všeobecně se používá množné číslo mužského rodu, pokud mluvíme o dvojici nebo skupině osob, ve které jsou ženy i muži. Například:

• il re e la regina – i re
• il nonno e la nonna – i nonni
• la zia e lo zio – gli zii
• due bambini e otto bambine – dieci bambini

PŘÍDAVNÁ JMÉNA PŘIVLASTŇOVACÍ

V italštině se přídavná jména přivlastňovací shodují s podstatným jménem, ke kterému se vztahují, v rodě a v čísle; pouze ‘Loro’ se nemění.

Příklad:

• mio fratello, mia sorella, i miei fratelli, le mie sorelle
• il tuo amico ceco, la tua amica ceca, i tuoi amici cechi, le tue amiche ceche
• il nostro appartamento, la nostra casa, i nostri professori, le nostre professoresse
• il vostro hotel, la vostra città, i vostri passaporti, le vostre valigie
• il loro paese, la loro città, i loro libri, le loro case

Obyčejně se před přídavná jména přivlastňovací připojuje člen určitý.

• La mia casa ha sette piani.

Kromě toho se člen určitý používá vždy v těchto případech:

• před ‘loro’: La loro casa è più grande della nostra.
• pokud za jménem následuje doplněk: Lui è il mio fratello minore.

POZNÁMKA: Člen určitý se před přidavným jménem přivlastňovacím nepoužívá v těchto případech:

• pokud se k někomu obracíme přímo: Mia cara, ti stai sbagliando!
• před názvy rodinných příslušníků v jednotném čísle: Mia madre è molto giovane.
• ve zvolání: Mamma mia!

(Další informace o zájmenech naleznete v sekci věnované zájmenům.)

KOMPARATIV A SUPERLATIV ABSOLUTNÍ

DATUM

Datum se vyjadřuje pomocí číslovek základních:

“Quanti ne abbiamo oggi?”
“Oggi ne abbiamo 21”

Výjimky: První den v měsíci se vyjadřuje číslovkou řadovou.

• Il 1o maggio è la Festa del Lavoro.

Pokud hovoříme o konkrétním datu, přidáváme člen ‘il’. Před název měsíce přidáme předložku ‘di’ a před rok předložku ‘del’.

POZNÁMKA: Předložka ‘di’ se může vypustit, předložka ‘del’ nikdy.

• Sono nata il 25 (di) agosto del 1978

Datum je možné napsat dvěma různými způsoby: Bergamo, 6/4/2008 = Bergamo, 6 aprile 2008.

HODINY

Kolik je hodin se ptáme: ‘Che ore sono?’, ‘Che ora è?’ a odpovídáme množným číslem: ‘Sono le due e mezzo’, ‘Sono le quattro e un quarto’

Výjimka: Jednotné číslo používáme pouze ve spojední s jednou hodinou:

• è l’una meno cinque
• è l’una e un quarto

Upozornění: Před polednem a půlnocí se vynechává člen a sloveso je v jednotném čísle.

• È mezzanotte, vado a dormire.
• È mezzogiorno, vado a preparare il pranzo.
• 1.00 – È l’una / È l’una in punto
• 1.05 – È l’una e cinque
• 2.10 – Sono le due e dieci
• 3.15 – Sono le tre e un quarto
• 4.20 – Sono le quattro e venti
• 5.25 – Sono le cinque e venticinque
• 6.30 – Sono le sei e mezza
• 7.35 – Sono le otto meno venticinque
• 8.40 – Sono le nove meno venti
• 9.45 – Sono le dieci meno un quarto
• 10.50 – Sono le undici meno dieci
• 11.55 – Sono le dodici meno cinque
• 12.00 – Sono le dodici / Sono le dodici in punto

Ke zjištění, kdy se nějaká věc odehraje, používáme: “A che ora...?”. Odpovídáme: “All’... / alle”

Pro vyjádření okamžiku v průběhu dne používáme předložku ‘di’, i pokud není přesně určena hodina:

• Le tre di mattina (3:00)
• Le cinque di pomeriggio (17:00)
• Le dieci e mezza di sera (22:30)
• Di sera
• Di notte

ZÁJMENA OSOBNÍ PŘÍZVUČNÁ

Obracíme-li se k osobám důvěrným a neformálním způsobem, používáme ‘tu’ v jednotném čísle a ‘voi’ v množném čísle.

Zdvořilostní nebo formální tvary jsou ‘Lei’ v jednotném čísle a ‘Voi’ v množném čísle. Tyto dva tvary se používají se slovesem ve třetí osobě.

Zájmena osobní se většinou nepoužívají, protože tvar slovesa již vyjadřuje danou osobu.

• Dove vivi? – Vivo a Taormina.

Podstatné jméno je možné použít, pokud chceme dát důraz na osobu a zabránit dvojsmyslnosti.

• Come vi chiamate? – Io mi chiamo Alessandra e lei si chiama Cristina.
• Che cosa studiate? – Io studio odontoiatria e lei farmacia.

ZÁJMENA OSOBNÍ NEPŘÍZVUČNÁ - 3. A 4. PÁD

Existují dvě skupiny zájmen osobních, která mají funkci doplňku: tvary přízvučné s vlastním přízvukem a tvary nepřízvučné bez přízvuku.

Po předložkách se vždy používají tvary osobních zájmen přízvučných.

• C’è posta per te.
• Il capo parla molto bene di te.
• Posso venire al mare con te?

Zájmena osobní nepřízvučná 4. pád. Příklad:

• Chi è Vittorio? – No lo so. Non lo conosco.
• Chi è Maria? – No lo so. No la conosco.
• Chi sono Vittorio e Maria? – No lo so. No li conosco.
• Dove sono i miei libri? Non li trovo.
• Dove sono le mie scarpe? Non le trovo.

Zájmena osobní nepřízvučná 3. pád. Příklad:

• Mi dai un bacio?
• Claudio ci telefonerà stasera.
• Vi do il mio numero di telefono.
• Le manderò una mail domani.
• Ti ho chiamato ieri, ma non eri a casa.

Zvratné zájmeno pro 3. osobu jednotného a množného čísla je ‘sé’, které se často posiluje výrazy ‘stesso’ / ‘stessa’ / ‘stessi’ / ‘stesse’.

POZNÁMKA: Tvar ‘se stesso’ nemá přízvuk na ‘se’.

Příklad:

• Pensa solo a se stesso e non si interessa agli altri.

POSTAVENÍ OSOBNÍCH ZÁJMEN NEPŘÍZVUČNÝCH

Přízvučné tvary mají vlastní přízvuk, proto se nepřipojují ke slovesu, naopak tvary nepřízvučné se připojují ke slovesu nebo stojí před ním, proto je můžeme najít v těchto spojeních:

1. po infinitivu (nebo před slovesy typu ‘potere’, ‘volere’, za kterými následuje infinitiv):

POZNÁMKA: V tomto případě infinitiv ztrácí samohlásku.

• Non posso farlo. Non lo posso fare.
• Il capo vuole vederti. Il capo ti vuole vedere.

1. po přechodníku - gerundio:

• Parlandogli forse capirebbe.

1. po příčestí:

• Silvia ha accettato il contratto di lavoro propostole.

1. po rozkazovacím způsobu:

• Rispondimi!
• Lasciami in pace, sto lavorando!

1. po záporu a před významovým slovesem: Výjimka: ‘Loro’ stojí vždy před záporem.

• Domani ci vedremo alle 15.00. Domani non ci vedremo alle 15.00.
• Ti amo. Non ti amo.

1. před pomocným slovesem ve tvarech složených:

• Dove sono i miei libri? -– Li ho messi sul tavolo.
• Hai scritto a Tommaso? –- Sí, gli ho mandato una mail ieri.

ZÁJMENA OSOBNÍ ZDVOJENÁ

Tvary přízvučné a nepřízvučné se mohou vyskytovat i ve dvojicích:

1. I zájmen ‘mi’ / ‘ti’ / ‘si’ / ‘ci’ / ‘vi’ se mění na ‘–e’ před dalším zájmenem. Kromě toho, pokud máme ve větě nepřízvučné zájmeno 3. a 4. pádu, zájmeno 3. pádu stojí vždy před zájmenem 4. pádu.

• Ti piace questo libro? Te lo regalo.
• Ce lo diranno stasera.

1. Zdvojená zájmena se píší samostatně, s výjimkou třetí osoby ‘glielo’.

• Le piace questo maglione? Glielo regalo.
• Devi restituire il libro a Renato. Gliel’ho già restituito, me l’aveva chiesto due settimane fa.

ZÁJMENA ZVRATNÁ

Některá slovesa se používají se zvratnými zájmeny. Tyto slovesa ztrácí ‘–e’ v infinitivu a přidávají koncovku ‘–si’, například: chiamarsi, alzarsi, sedersi, pettinarsi. Postavení zvratných zájmen je shodné s postavením osobních zájmen nepřízvučných (viz nahoře).

POZNÁMKA: V časech složených mají zvratná slovesa jako pomocné sloveso vždy ‘essere’ (shodu příčestí minulého se slovesem ‘essere’ naleznete v sekci věnované slovesům, způsob oznamovací, čas minulý).

Příklad:

• Si sono svegliati tardissimo.

Zvratná zájmena jsou:

Příklad:

• Mi chiamo Francesco.
• Come ti chiami?
• Come si chiama il tuo amico?
• Dove possiamo sederci?
• Dove ci possiamo sedere?
• Non si è ancora alzata tua sorella?
• Siediti!
• Si sieda!
• Non andartene!
• Maria e Giuseppe si sposeranno a maggio.

ZÁJMENA PŘIVLASTŇOVACÍ

Pokud je známo, o čem se hovoří a nechceme podstatné jméno zopakovat, můžeme použít zájmeno přivlastňovací. Přivlastňovací zájmena se shodují s podstatným jménem, které nahrazují, v rodě a čísle, s výjimkou “loro”.

• (il) mio – (la) mia – (i) miei --(le) mie
• (il) tuo – (la) tua – (i) tuoi – (le) tue
• (il) suo – (la) sua – (i) suoi – (le) sue
• (il) nostro – (la) nostra – (i) nostri – (le) nostre
• (il) vostro – (la) vostra – (i) vostri – (le) vostre
• (il) loro – (la) loro – (i) loro – (le) loro

Příklad:

• Di chi è questa casa? – È mia.
• Mio padre è più ricco del tuo.
• È vostro questo cane? – Sí, è nostro.
• Sono vostre queste cose? – No, non sono nostre. Sono loro.

PŘÍTOMNÝ ČAS

PRAVIDELNÁ SLOVESA -IRE

V případě “Io, tu, lui/lei/Lei” a “loro” je přízvuk vždy na kořeni slova, zatímco s “noi” a “voi” je přízvuk na konci slova.

Zvláštnosti sloves I. třídy:

1. Slovesa zakončená na ‘–care’ (cascare) a ‘–gare’ (litigare) přidávají písmeno “h” před koncovky “e, i”.

• Přítomný čas: io casco, tu caschi etc; io litigo, tu litighi etc.
• Budoucí čas: io cascherò, tu cascherai etc; io litigherò, tu litigherai etc.

1. Slovesa zakončená na ‘–ciare’ (lanciare) a ‘–giare’ (arrangiare) vypouštějí konečné písmeno “i” před koncovkami “e, i”.

• Přítomný čas: io lancio, tu lanci etc;
• Budoucí čas: io lancerò, tu lancerai etc.

Zvláštnosti sloves II. třídy:

1. Slovesa zakončená na ‘–gnere’ mohou vypustit nebo ponechat písmeno ‘–i některých koncovek v přítomném čase (my) a v konjuktivu (vy).

• Přítomný čas: noi spegniamo = noi spegnamo
• Konjunktiv přítomný: voi spegniate = voi spegnate

1. V passatu remotu jsou tvary ‘–ei’, ‘-è’, ‘-erono’ často nahrazovány tvary ‘–etti’, ‘-ette’, ‘–erono’.

• Io: temei=temetti
• Tu: temesti
• Lui/lei/Lei: temè=temette
• Noi: tememmo
• Voi: temeste
• Loro: temerono=temettero

Zvláštnosti sloves III. třídy:

Většina sloves v přítomném čase a v konjuktivu přítomném osob “Io, tu, lui/lei/Lei” a “loro” a v rozkazovacím způsobu osob “tu, lui/lei/Lei” a “loro” vkládají ‘–isc-’.

Příklad:

ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB: finisci tu! finisca lui/lei/Lei! finiamo noi! finite voi! finiscano loro!

PŘÍTOMNÝ ČAS PRŮBĚHOVÝ (STARE + GERUNDIO)

Pro činnosti, které se odehrávají ve stejné chvíli, kdy hovoříme, používáme přítomný čas slovesa ‘stare’ + gerundio. Gerundio se tvoří přidáním koncovek ‘–ando’ (pro slovesa zakončená na ‘–are’) a ‘-endo’ (pro slovesa zakončená na ‘–ere’, ‘-ire’).

Příklad:

• Adesso sto mangiando, ti richiamo più tardi.
• Che cosa stai facendo? – Niente di particolare, sto guardando un film.

MINULÝ ČAS - PASSATO PROSSIMO

Tvoří se většinou pomocí přítomného času slovesa ‘avere’ a příčestí minulého slovesa významového. V některých případech se používá přítomný čas slovesa ‘essere’.

Přítomný čas slovesa ‘avere’:

io ho – tu hai – lui/lei/Lei ha
noi abbiamo – voi avete – loro hanno

Přítomný čas slovesa ‘essere’:

io sono – tu sei – lui/lei/Lei è
noi siamo – voi siete – loro sono

Příčestí minulé se tvoří pomocí koncovek ‘–ato’ (pro slovesa zakončená na ‘–are’), ‘–uto’ (pro slovesa zakončená na ‘–ere’) a ‘-ito’ (pro slovesa zakončená na ‘-ire’).

Příklad:

• mangiare – mangiato
• bere – bevuto
• dormire – dormito

Některá slovesa mají příčestí minulé nepravidelné:

Příklad:

• accendere – acceso
• aprire – aperto
• bere – bevuto
• chiedere – chiesto
• chiudere – chiuso
• correggere – corretto
• correre – corso
• cuocere – cotto
• decidere – deciso
• dire – detto
• dividere – diviso
• essere – stato
• fare – fatto
• leggere – letto
• mettere – messo
• morire – morto
• muovere – mosso
• nascere – nato
• nascondere – nascosto
• offrire – offerto
• perdere – perso
• piacere – piaciuto
• piangere – pianto
• porre – posto
• prendere – preso
• ridere – riso
• rimanere – rimasto
• risolvere – risolto
• rispondere – risposto
• rompere – rotto
• scegliere – scelto
• scrivere – scritto
• succedere – successo
• togliere – tolto
• tradurre – tradotto
• uccidere – ucciso
• vedere – visto (veduto)
• venire – venuto
• vincere – vinto

Passato prossimo se slovesem ‘essere’ se používá:

1. se slovesy, která nemají u sebe předmět přímý:

• Ieri sera siamo riusciti a vedere tutto il film.

1. se slovesy, která vyjadřují:

• stav: stare rimanere ...
• pohyb: andare, venire, tornare ...
• změnu stavu: diventare, nascere, morire ...

1. se zvratnými slovesy:

• Mi sono alzato.
• Si sono vestiti in fretta e sono scappati.

1. s následujícími slovesy: bastare, piacere, sembrare, accadere, parere,

succedere, costare, mancare, dipendere, dispiacere, toccare, occorrere:

• Sono bastati dieci minuti per tornare a casa.
• Queste scarpe mi sono costate un occhio della testa!

POZNÁMKA: Na rozdíl od slovesa ‘avere’, se příčestí minulé, u sloves s pomocným slovesem ‘essere’, shoduje s podmětem v rodě a v čísle.

Příklad:

• Siamo tornati dalle vacanze da poco e non abbiamo voglia di lavorare.
• Gloria ha ordinato un gelato enorme.

Výjimka: Sloveso ‘avere’ se vždy shoduje se zájmeny ‘lo’, ‘la’, ‘l’’, ‘li’, ‘le’.

Příklad:

• È da tanto tempo che non vedi Silvia e Daniela?
• No, perché? Le ho viste ieri.

Passato prossimo používáme k popisu událostí, které právě skončily, nebo mají spojitost s přítomností.

Příklad:

• Ieri sera ho mangiato troppo e non sono riuscito a dormire tutta la notte!
• Hai finito di fare i compiti?
• Che cosa hai mangiato oggi?
• Sei mai stato in Spagna?
• Hai già pagato la bolletta del telefono?

POZNÁMKA: Passato prossimo se používá především v hovorové italštině severní Itálie, kde vyjadřuje jakoukoli minulost, čímž nahrazuje passato remoto, které se používá pouze v písemné formě. Naopak na jihu Itálie se passato remoto používá i pro skutečnosti, které právě skončily.

MINULÝ ČAS - PASSATO REMOTO

Pravidelné koncovky jsou:

Slovesa ‘essere’ a ‘avere’ tvoří passato remoto nepravidelně:

POZNÁMKA: Nepravidelné tvary se týkají většinou pouze osoby io, lui/lei, loro, kdežto ostatní osoby zachovávají kořen infinitivu.

Příklad:

• ROMPERE: Io ruppi – Tu rompesti – Lei, lei, lui ruppe – Noi rompemmo – Voi rompeste – Loro ruppero

Nejpoužívanější nepravidelná slovesa:

• bere: bevvi
• cadere: caddi
• chiedere: chiesi
• conoscere: conobbi
• correre: corsi
• dare: diedi
• decidere: decisi
• fare: feci
• mettere: misi
• nascere: nacqui
• perdere: persi
• prendere: presi
• rendere: resi
• rispondere: risposi
• rompere: ruppi
• sapere: seppi
• scrivere: scrissi
• spegnere: spensi
• stare: stetti
• tenere: tenni
• vedere: vidi
• venire: venni
• vivere: vissi
• volere: volli

Passato remoto se používá k popisu dějů, které se staly v minulosti a v přítomnosti nemají pokračování.

Příklad:

• Alla fine degli anni sessanta l’uomo mise piede sulla luna.
• Quando scoprì l’America Cristoforo Colombo? Nel 1492, quando fece il suo primo viaggio.

MINULÝ ČAS - IMPERFETTO

Imperfetto slovesa ‘essere’ je nepravidelné:

Imperfetto se používá:

1. K vyjádření dějů, které probíhaly současně, nebo dějů, které byly přerušeny dějem jiným.

• Mentre la nonna guardava la televisione, il nonno leggeva il giornale.
• Mentre facevo la doccia è squillato il telefono.

1. K vyjádření pravidelných nebo opakovaných dějů v minulosti.

• Da piccola andavo spesso al cinema con mio padre.

BUDOUCÍ ČAS

Pravidelná slovesa I. třídy v budoucím čase mění samohlásku ‘–a’ infinitivu ‘-are’ na ‘–e’.

POZNÁMKA: První a třetí osoba jednotného čísla má psaný přízvuk.

Slovesa v budoucím čase mohou:

• vypustit samohlásku infinitivu: andare > andrò; dovere > dovrò; potere > potrò; sapere > saprò; vivere > vivrò
• vypustit samohlásku infinitivu a nahradit ‘l’ nebo ‘n’ kořene zdvojeným ‘rr’: rimanere > rimarrò; tenere > terrò; venire > verrò; volere > vorrò. POZNÁMKA: bere > berrò
• zachovat samohlásku ‘a’ infinitivu: dare > darò; fare > farò; stare > starò

POZNÁMKA: U sloves zakončených na ‘-care’ / ‘-gare’ se přidává souhláska ‘-h-’ před ‘–e’.

• cercare – cercherò
• spiegare – spiegherò

Slovesa zakončená na ‘-ciare’ / ‘-giare’ vypouštějí ‘-i-’.

• Annunciare – annuncerò
• mangiare – mangerò

Budoucí čas se používá:

1. K vyjádření dějů, které se odehrají v budoucnosti.

• Fra due settimane tornerò a casa.

1. K vyjádření nejistoty a pochybností v souvistosti s přítomností.

• Che cosa penseranno di me i tuoi genitori?

1. K vyjádření domněnky.

• Sarai stanco, vai a letto!

POZNÁMKA: Často se budoucí čas nahrazuje přítomným časem a přece je vyjádření budoucnosti zachováno.

• Quest’estate vado in vacanza in Turchia.

PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB

Podmiňovací způsob se tvoří stejně jako čas budoucí a to přidáním koncovek podmiňovacího způsobu ke kořeni infinitivu slovesa. Koncovky mění samohlásku ‘–a’ infinitivu ‘-are’ na ‘–e’.

Má stejné nepravidelnosti jako čas budoucí: ‘andr-’, ‘rimarr-’, ‘berr-’; ‘dar-’.

• Potremmo comprare una macchina nuova.

Podmiňovací způsob se také používá:

1. ke zdvořílému vyjádření prosby nebo přání:

• Mi daresti il numero di tua sorella, per favore?
• Vorrei tanto andare al mare!

1. k vyjádření pochybnosti:

• Non so se Giovanni verrebbe a cena da noi stasera, è tardi per avvisarlo.

1. k vyjádření nepotvrzené informace:

• Il Primo Ministro inglese arriverebbe in Italia il mese prossimo.

1. k vyjádření nejistých dějů pomocí ‘se<’ + congiuntivo imperfetto nebo

trapassato:

• Andrò in vacanza a Riccione se avrò abbastanza soldi.
• Ora non avrei più la febbre se avessi preso qualche antibiotico.
• Se avessi abbastanza soldi, andrei in vacanza alle Maldive.
• Se avessi avuto abbastanza soldi, sarei andato in vacanza alle Maldive.
• Se avessi preso qualche antibiotico, ora non avrei più la febbre.

1. k velice zdvořilému vyjádření žádosti pomocí spojení: Potrei/vorrei + infinitiv:

• Potrei avere un kilo di pane, per favore?
• Potresti dirmi che ore sono, per favore?
• Vorrei un’acqua tonica con ghiaccio e limone, grazie.

TRPNÝ ROD

Trpný rod se tvoří pomocí pomocného slovesa ‘essere’ (v různých časech) a příčestí minulého. Předložka ‘da’ vždy předchází osobě, která činnost vykonává a se kterou se shoduje v rodě a v čísle (da + člen určitý).

• Riccardo Borsellino è stato condannato dal giudice a tre anni di carcere per rapina a mano armata.
• Parma fu fondata dai Romani.
• Oggi l’inglese è studiato nella maggior parte dei paesi.

POZNÁMKA: Může se i tvořit se slovesem ‘venire’ (v různých časech) a příčestím minulým a má stejný význam slovesa ‘essere’.

• Oggi l’inglese viene studiato nella maggior parte dei paesi.

Trpný rod se slovesem (v různých časech) a příčestím minulým má stejný význam slovesa ‘dovere’.

• L’ultimo film di Bernardo Bertolucci va visto (= deve essere visto) appena

esce; dicono che sia un capolavoro.<<

• Il divieto di fumare andrebbe esteso (= dovrebbe essere esteso) a tutti i locali pubblici anche all’estero.

Trpný rod se tvoří pouze se slovesy, které mají předmět přímý.

• Il bambino è stato morso da un cane.

Kromě toho je možné nahradit trpný rod slovesy ‘essere’, ‘venire’ a ‘andare’ zvratným ‘si’ + slovesem v činném rodě. Sloveso se shoduje se slovem, ke kterému se vztahuje.

• A Firenze si insegna l’italiano a stranieri in molte scuole.
• Sulle Alpi si trovano molti funghi.
• In Italia si spendono molti soldi per costruire nuove autostrade.

POZNÁMKA: Ve složených časech je pomocné sloveso vždy ‘essere’ a příčestí minulé se shoduje se slovem, ke kterému se vztahuje, v rodě a v čísle.

• Si sono viste cose molto interessanti all’ultimo Festival di Venezia.

POZNÁMKA: V případě neosobního ‘si’ + sloveso zvratné, zvratná částice ‘si’ se mění na ‘ci’.

• In vacanza ci si alza sempre tardi.

KONJUKTIV PŘÍTOMNÝ - CONGIUNTIVO PRESENTE

(= subjunctive v jiných jazycích)

Congiuntivo presente pravidelných sloves se tvoří pomocí příslušných samohlásek pro každou třídu.

Infinitiv ‘–are’: Congiuntivo Presente ‘–i’
Infinitiv ‘–ere’ / ‘-ire’: Congiuntivo Presente ‘-a’

Slovesa s nepravidelnou první osobou v přítomném čase, dodržují stejnou nepravidelnost v celém congiuntivu presente.

I. třída:

II. třída:

III. třída:

Nejpoužívanější nepravidelná slovesa, se kterými se tvoří časy složené, jsou:

‘Essere’ a ‘avere’ mají vlastní nepravidelnost:

ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB

Poznámky